Vrcholný román světového autora Grahama Greena vypráví o konfliktu katolické církve v Mexiku ve dvacátých letech minulého století.
     Stojí tu proti sobě kněz věčně na útěku a vydaný na pospas nejrůznějším strádání a poručík milice, představitel státní moci.
     Kněz v mnohém pochybující, nakonec však neúhybný, poručík přesvědčený o své pravdě, nakonec otřesen a nejistý.

…v té chvíli se mu zdálo, že by bylo tak snadné vést svatý život. Bylo by k tomu třeba jen trochu sebezapření a odvahy…

     Ačkoliv bývá Graham Greene označován za katolického spisovatele, on sám se snažil přísně odlišit a osvobodit umění od jakékoliv nálepky ideologie. Prohlašoval, že je autorem, který je také katolíkem. Graham Greene pod vlivem své budoucí manželky konvertoval. Jeho blízký přítel kněz Leopoldo Duran v knize vzpomínek uvedl, že Greene sice často pochyboval o pravosti své víry a procházel stálým vnitřním boje, ale v posledních deseti letech svého života přistupoval pravidelně ke svátostem a nemohl "uvěřit ve svou nevíru".

     Graham Greene, autor čtyřiadvaceti románů, tří svazků povídek, osmi her, tří cestopisů a řady dalších knih a esejů, je především básníkem trapnosti. Soustřeďuje se na stinné stránky lidské existence. Jeho dospělý život a dílo se v podstatě kryje s obdobím totalitních diktatur 20. století a se zenitem existenciálního myšlení. Greenova "poezie trapnosti" je přitom především protestem proti narkomanii moci. Tím je jeho dílo nadčasové a dosud nesmírně aktuální.

     Graham Greene, který část života pracoval jako agent britské rozvědky, měl zvláštní smysl pro to, že se často octl právě na těch místech na světě, kde se zrovna odehrávaly nejvýznamnější dějinné události. Tak byl přítomen v Praze v době komunistického převzetí moci v únoru 1948 a byl zřejmě posledním cizincem, který Československo tehdy opustil. Znovu Prahu a Bratislavu navštívil v únoru 1969, v apokalyptické době utahování šroubů, nedlouho po pohřbu upáleného Jana Palacha. Po listopadu 1989 ho ještě přijal na osobní audienci kardinál František Tomášek.

     V Čechách byl Graham Greene v podstatě považován za disidenta: jeho katolické romány byly pomíjeny; až v roce 1955 vyšel český překlad Tichého Američana. Komunistický režim se román pokusil zneužít k tzv. protiimperialistické propagandě. České vydání románů Jádro věci (1957) a Konec dobrodružství (1959) nabouralo konformní marxistickou interpretaci Greenova díla.

     Vrcholné "katolické" romány Brightonský špalek a Moc a sláva vyšly jako dozvuk Pražského jara až v roce 1971, absurdní černý román Cesty s tetičkou ze stejného důvodu až roku 1972. První díl Greenovy autobiografie Kus života byl sice vytištěn v roce 1974, ale až do 80. let 20. století byl prodej knihy zakázán.

     Bezvýchodné mezní situace, absurdita života, ubohost lidské existence, utrpení, vina, osamocenost, nezakotvenost a útěky, to vše jako by představovalo pesimistického, depresivního autora. Greene však záměrně nechává konce svých příběhů otevřené čtenářově fantazii. Svět, jak jej známe, nemůže být ve své absurditě a trapnosti konečným řešením, a Greene, básník této absurdity a trapnosti, se tak stává básníkem naděje.

ZPĚT