Kdosi napsal, ze ve tři hodiny odpoledne je příliš pozdě na kávu po obědě a příliš brzy na čaj o páté. Něco podobného se stalo tento víkend. Tři predstavení pana Miroslava Gabriela Částka se uskutečnila po naší předčasné uzávěrce, ale psát o nich až v příštím čísle by bylo příliš pozdě.
     Pokusili jsme se tedy o jakýsi kompromis, udělat s tímto sólo-hercem rozhovor krátce před jeho prvním představením. Jak jsme uvedli minule, v Torontu jsou na programu tři predstavení v hale kostela sv. Václava. Ačkoliv se predstavení konají až koncem týdne, pan Částek dorazil již v pondělí ...

Celý rozhovor si můžete přečíst na http://www.satellite1-416.com

Cenu má pouze cesta

     Pohled terciáře dominikánského řádu a herce Miroslava Částka na stav společnosti, divadla a víry (1997).
Připravili D. Tučková a K. Slach.
Stopáž: 56 minut
Rok výroby: 1997

     Když na festivalu Divadla jednoho herce v Chebu uvedl počátkem 90. let Miroslav Částek jeden ze svých duchovních pořadů v kostele, odborné divadelní publikum tuto jeho novou cestu odmítlo. Částek, který v 70. a 80. letech patřil v neokázalé a obtížné disciplíně monodramatu k několika málo profesionálům v tomto oboru a navíc pěstoval vždy formu autorského přístupu k textu, jako by se - i díky nezájmu kolegů divadelníků - v 90. letech vytratil z očí veřejnosti. Ve vzpomínkách zůstal, na jeho Kejklíře o cestě středověkého komedianta, hrajícího vytrvale příběh Mistra Husa, zapomenout nelze. Ale kam Kejklíř doputoval? Tak se ptali diváci i autoři pořadu. Odpověď nalezli ve venkovských kostelích a farách, ale také v Divadle Oskara Nedbala v Táboře, jehož publikum zůstalo svému herci věrné a on tedy neopustil je.
     Za sedm let proměny herce v dominikánského terciáře, který se svými pořady putuje po vzoru středověkých trubadúrů od farnosti k farnosti připravil Miroslav Částek devět pořadů.
     V dokumentu zazní pasáže z textů Václava Renče Císařův mim a Pražská legenda a z evangelia sv. Jana. Jedním z motivů filmu je zachycení vzniku posledního pořadu Citadela na motivy stejnojmenné knihy Antoina de Saint Exuperyho, na jehož vzniku participoval hudební skladatel Zdeněk Pololáník a Částkova manželka, brněnská herečka Jana Hlaváčková.
     Miroslav Částek hraje v sakrálních prostorách pro lidi, kteří často neznají jeho jméno, ale v jeho vystoupeních nacházejí duchovní posilu a osvěžení. Částek naopak od nich dostává ve své cestě služby dar životního klidu a radosti - ať už při přátelských setkáních po vystoupení nebo účastí při slavnostech díkůvzdání ve slováckém Kněždubu nebo v Hluku.

Jezevčík u rybníka

     Miniaturní banální příběhy ze židovského prostředí povýšil herec Miroslav Částek na neopakovatelné herecké etudy, které vypráví a zpívá s laskavou ironíí, nadhledem i moudrostí
Záznam divadelního představení, (1990). Kamera J. Víšek. Režie R. Tesáček

     Divadlu jednoho herce, v němž odpovědnost za kvalitu a úspěch představení opravdu spočívá na jediném účinkujícím, se Miroslav Částek - absolvent JAMU v Brně, věnuje už od roku 1968. Od té doby vytvořil nejméně na padesát původních her. V divadelní montáži nazvané Jezevčík u rybníka Miroslav Částek nejen vypráví a "hraje" židovské anekdoty, ale také zpívá židovské písničky za doprovodu hudebního kvarteta, které vede Karel Cón.
     Způsob, jakým bývají židovské anekdoty většinou vystavěny, vlastně připomíná miniaturní dramatické formy, což samo o sobě nabízí úžasný prostor nejen pro vypravěčskou fantazii a improvizaci, ale hlavně poskytuje koncentrované paradoxní situace ze života židovské společnosti, které umí M. Částek s velkoryse podanou lidskostí i úsměvným nadhledem působivě zahrát.

Odkaz na stránku ČT

Moc a sláva u Kapucínů

Příloha časopisu Kam v Brně ročník X. 2004 / č.12

     Večery u Kapucínů vstoupily letos do své jubilejní desáté sezóny zdařilou premiérou, v niž výňatky z románu britského spisovatele Grahama Greena Moc a sláva přednesl brněnský herec Miroslav Gabriel Částek. Příšeří kostela Nalezení sv. Kříže dobře korespondovalo s příběhem pronásledování křesťanské víry. Dej nás přináší do dvacátých let minulého století, kdy radikální režim v Mexiku zakázal vyznávat křesťanskou víru, zbořil kostely a duchovní, pokud se nezřekli víry, nebo včas neuprchli, bez milosti likvidoval.
     Z románu bylo vybráno finále kdy kněz, který se řadu let skrývá před policií, je konečně dopaden a čeká na smrt. Nemá za sebou dráhu příkladného světce, jak jej známe z nábožné literatury. O to bližší čtenáři je. Za dobu svého skrývání se stal psancem a tulákem, ze zoufalství propadl pití, jeho náboženský život byl přehlušen denní starostí o pouhé přežití, dokonce zplodil i nemanželské dítě. A přesto, že se sám považuje za zcela bezcenného a zavrženého, je dán jeho utrpení smysl. Třebas i v tom, že už není jako kdysi od života odříznutým příslušníkem privilegovaného duchovního stavu a dokáže svůj těžký kříž nést až k hořkému konci. Přes všechny poklesky, zůstává věren své povinnosti a zaplatí za to životem. Částek zvolil pro přednes klíčovou rozmluvu mezi dopadeným knězem a poručíkem policie, který jej zatkne. Důstojník, až do té doby zuřivý pronásledovatel církve se tak setká s člověkem, který naruší jeho představu o nenáviděných, pokryteckých křesťanech. Snad je v tom jakýsi odlesk prozření sv. Pavla - slavného biblického pronásledovatele církve.
     Moc a sláva patří bezesporu mezi jeden z nejpůsobivějších Greenových textů. Ten byl podtržen Částkovým obdivuhodným výkonem, kdy si vystačil s minimem gest. Veškeré odstínění a dramatické napětí uhrál prakticky pouze hlasovými prostředky. Mluvené slovo bylo doplněné hudbou J.S.Bacha citlivě vybranou brněnským skladatelem a divadelníkem Martinem Dohnalem.

     Večery u Kapucínů se vyplatí navštívit. Dostane se tam nového zážitku i člověku, který prezentovaný text již zná. Tuto možnost teď máme každý druhý čtvrtek v měsíci.

Michal Švanda

Miroslav Částek v USA

Časopis IMACULATA č.73, 3/2004 - úryvek z rozhovoru

     Brněnský umělec Miroslav Gabriel Částek (1937) putuje již přes 35 let se svými pořady po celé republice. Na svém kontě má za tu dobu 44 pořadů.

Letos v březnu byl pozván do USA, kde vystupoval se svými duchovními pořady v rámci postních duchovních cvičení pořádaných českým knězem P.Dušanem Hladíkem pro naše krajany v americkém Chicagu.

Jak to bylo s pozváním do USA?
     Nejprve bych předeslal, že o mé pozvání do Ameriky se již pokoušelo několik našich lidí.Usiloval o to náš bývalý provinciál a současný biskup královehradecký, Dominik Duka, který mé pořady viděl a znal a chtěl, abych jimi naše krajany obohatil. Dokonce pověřil jednoho dominikána ve Washingtonu, aby vše zařídil. Nepodařilo se. Pak jeden pán ze Slovenska chtěl, abych přijel do Toronta. Nepodařilo se. Takže s Amerikou jsem již vůbec nepočítal. Nastalo však několik náhod - Božích zásahů, ze kterých nyní jasně vidím, že Bůh mě tam chtěl. Na začátku loňského listopadu jsem si šel vyřídit pas, měl jsem ho propadlý. Hned na druhý den ráno jsem měl telefonát. Volal hoch, který mě viděl před osmi lety v Uherském Hradišti v kostele františkánů, a zval mne do Chicaga. Nejprve jsem si myslel, že si ze mne někdo dělá legraci, ale ne.Ten hoch bydlel na faře u českého kněze pověřeného pastorací našich krajanů v Chicagu a vyprávěl mu o divadle jednoho herce a mých pořadech. P.Dušan Hladík, tak se ten kněz jmenoval, se rozhodl, že mne pozve, abych vystupoval na postních duchovních cvičení. Dostal jsem zvací dopis, vyřídil jsem si vízum a spolu s Leošem Kubou, skladatelem hudby, jsem 15. března letadlem odcestoval na svou dvoutýdenní "misijní cestu".

Jakou jste měl představu o tom, jak vaše pořady přijmou?
     Po příjezdu do Ameriky jsem se dozvídal, kdo všechno před námi u krajanů byl a co pro ně dělali. Většinou to byli věci folklórního rázu určené k pobavení a připomenutí vlasti. Z některých "kumštýřů" byli zklamáni, takže jsem byl dost napjat, jak mě přijmou, vždyť jsem přicházel s něčím zcela jiným. Obával jsem se, že mi řeknou:"Tohle nám nehrejte, raději nám zazpívejte něco populárního." P.Hladík rozdělil moje působení na dvě etapy. V prvním víkendu jsem hrál Hemingwayova Starce a moře, které se konalo v besedním domě a bylo určené pro nejširší publikum věřících i nevěřících. Sloužilo jako návnada pro další tři představení, která se už konala v kostele / Napřed je třeba unést kříž, Bůh je láska, Cesta k pokoji/. Ten postup se ukázal velice dobrý. Nakonec jsem byl mile překvapen, jak vnímavé, pozorné publikum jsem našel.

Jak naši krajané prožívají křesťanskou víru? Je to něco,co je nese nebo co nepotřebují?
     V průběhu mé krátké návštěvy jsem pozoroval, že spektrum krajanů je podobné jako u nás. Velká část společnosti je prostě ateistická. Pozice katolické církve je sice nejsilnější, ale ostatní církve, církvičky, sekty a já nevím, co všechno, tam má také dost silné zastoupení. Na představení Stařec a moře, které se konalo pro nejširší společnost, přišlo asi 150 lidí. Na představení v kostele přišlo na 80 lidí. V neděli chodívá na bohoslužby kolem 100 až 120 lidí.

Jak je to s jejich češtinou za ty roky?
     Jsou tam lidé, kteří se naučili česky ještě ve vlasti. Pak jsou tam lidé, kteří se narodili už v Americe, ale díky rodičům se naučili česky a český jazyk si pěstují. Ti říkali, že mluvím krásnou češtinou a že mi všechno rozuměli. Samozřejmě v běžném životě mluví převážně anglicky. Velkou "českou" společnou událostí je nedělní mše svatá, kdy se zpívá česky, káže se česky, oni mezi sebou mluví česky. Po každé mši je zvykem, že se jde na faru a tam je velké agapé. Takže mají možnost mluvit česky.

Jaké byly ohlasy na vaše vystoupení?
     Budu citovat z dopisů, které jsem dostal.
     Roger Dvořák píše P.Hladíkovi: Pěkně Vám děkuji za výborné představení Stařec a moře. Je to ohromný duchovní zážitek. Už se moc těšíme na představení v kostele. Řekněte panu Částkovi, že my, nerodilí Češi, mu dobře rozumíme a pochopili jsme vše. Jasně a zřetelně vyslovuje naši drahou češtinu, což často neslyšíme. Díky rovněž panu skladateli Kubovi za vhodný a pěkný doprovod.
          Dagmar Košťálová: Přeji Vám pěknou cestu domů, děkujeme za Váš talent, který potěšil naše duše. Doufám, že přijedete zase.
     P.Dušan Hladík: V našich myslích stále doznívají vzpomínky na Vaši návštěvu v Chicagu a všechna ta krásná představení, která jste zde pro naše krajany provedl. Stále se k tomu vracíme a znovu o tom mluvíme a slyším odezvy odevšad. (…) O Velikonocích bylo v kostele více lidí než v předcházející roky. Myslím, že to bylo ovlivněno i Vaším vystoupením. Také hodně lidí přišlo ke zpovědi.

Děkuji Vám za rozhovor.
Rozhovor připravil br.Bohdan

35 let divadla jednoho herce - Miroslava Částka

Poustevník divadla Miroslav Částek
     Je večer a v brněnském kapucínském kostele Nalezení sv. Kříže je tma. Jen v prostoru před kněžištěm svítí reflektor do tváře člověka. Ten stojí v černém civilním obleku na prosté, dřevěné konstrukci, která spíš než kazatelnu připomíná lávku se zábradlím, lodní můstek nebo středověké pódium, na němž se odehrála nějaká poprava.
     Zrakový vjem ovšem v tomto případě není hlavní. Miroslav Gabriel Částek (* 1937), nestor tzv. divadla jednoho herce a terciář dominikánského řádu, jako by naopak neokázalostí představení nutil přítomné zavřít oči a usebraně se soustředit na váhu slov a hudební vsuvku.
     Letos tento brněnský umělec oslavuje 35 let svého putování po jevištích bez doprovodu. Na svém kontě má za tu dobu 44 původních děl včetně těch kuriózních - např. Dvě stě malých cigaretek, pořad české anarchistické poezie z počátků jeho působení (dočkal se úctyhodných 168 repríz). "V kostele na brněnském předměstí, kam jsem chodil, byl výborný kněz, který na motivy evangelia při kázání vypravoval nejrůznější příběhy. Chtěl jsem být jako on. To byl pro mě impuls, proč jsem toužil jít k divadlu," vzpomíná Miroslav Částek na motivy svého pozdějšího životního rozhodnutí. Absolvent JAMU začal v 60. letech dovádět k dokonalosti dílo svého předchůdce prof. Waltera, a to zejména důrazem na dramatičnost vyprávěcí předlohy a úsilím o přijetí publika jako aktivního spoluhráče. Od začátku devadesátých let se soustřeďuje především na vystoupení v sakrálních prostorách, které chápe jako určité misijní poslání. Přitom si nevybírá jen autory "zaškatulkované" jako duchovní, ale sahá i k dílům, ze kterých "nekape pámbíčkářství" a zároveň zde hodnoty blízké křesťanství lze objevit (např. Hemingwayova novela Stařec a moře nebo Greenova próza Monsignore Quijote).
     Miroslav Částek má dnes na svém repertoáru devět duchovních pořadů - vedle již zmíněných je to třeba Citadela Antoina de Saint-Exupéryho nebo Renčova Popelka Nazaretská. Posledním z nich je Cesta k pokoji - interpretace díla Tomáše Kempenského Následování Krista. Rytmické členěné "věty, tesané do kamene" zde tvoří jakýsi návod k plnosti duchovního života: "Jestliže se připravíš, k čemu jsi povinen / totiž k utrpení a k smrti / hned ti bude lépe a najdeš pokoj." Místy drsné pasáže se střídají s poetickými, pro které herec volí formu opakujících se zpívaných refrénů. Ty jsou podbarveny reprodukovanou hudbou (z dílny Leoše Kuby), která zachraňuje hrozící monotónnost a patetičnost přednesu, jež byla v některých předchozích hrách Miroslava Částek ošetřena tím, že dával důraz na dialogické pojetí hry, které skýtalo možnost většího napětí.

Jan Paulas, KT č. 10/2003 (9.3. 2003)

Cesta ke zduchovnělému herectví

     Mnoho především moravských věřících v současné době důvěrně oslovují náboženské dramatické pořady, konané přímo ve chrámových prestbytářích. Jejich zaníceným interpretem je brněnský umělec Miroslav Částek, absolvent Janáčkovy akademie můzických umění a letošní jubilant - pětašedesátník. Už bezmála třicet pět roků náleží k nejhouževnatějším pěstitelům a propagátorům tzv." divadla jednoho herce", které se v českých zemích v poslední době rozvíjí nejen na bázi profesionální, ale také amatérské. Od roku 1968, kdy počínaje čechovovskou koláží Újezdní Hamlet zahájil svá vystoupení ve foyeru Mahenova divadla, nastudoval již na pět desítek původních premiér. Ty divácky nejúspěšnější dávno překročily stovku repríz a mnohé z dalčích číslo padesát, což by jim mohlo nejedno divadlo závidět. Ještě v sedmdesátých letech mu vydavatelství Supraphon umožnilo natočit dvě dlohohrající desky.
     Označení ."divadla jednoho herce" zdůrazňuje, že jeho tíha leží na jediném účinkujícím - což však v Částkově případě v zásadě nevylučuje příležitostné spoluaktéry nejen ve sféře provozně technické, ale ani interpretační. Vědomé omezení je ovšem nutno zřetelně proměnit v nezastupitelnou stylovou přednost. Částkův brněnský předchůdce, herec a režisér prof. Rudolf Walter, který v polovině šedesátých let uvedl v bývalém působišti Husy na provázku - Procházkově síni Domu umění - svých třináct premiér , akcentoval především literární kvality pečlivě volené předlohy, tlumočené s využitím bohatých celoživotních zkušeností komorně soustředěným, v podstatě vyprávěcím způsobem. M. Částka naopak vždy vzrušoval spíše dramatický a divadelní náboj vybraných textů; jeho odhalením chtěl útočit na konzumentskou lhostejnost lidí v potemělém hledišti. Nemínil se spokojit jen s polovičatým řešením některých podobných pořadů, v nichž sice vystupoval jeiný, zpravidla kostýmovaný a maskovaný herec, avšak do blízkosti obecenstva jen mechanicky přenášel své profesionální návyky, ba i zlozvyky z tradičního scénického prostoru.
     Částka odjakživa přitahovala příležitost vymodelovat postau v těsném kontaktu s divákem a v přímé součinnosti s ním, vyjádřit odstupem herce od zobrazovaného člověka svůj názor na jěj a umožnit publiku tuto diferenciaci vychutnat, přecházet z partu vypravěče nebo komentátora do vlastních akcí jedné či více figur. Od počátku programově usiloval o to brát hlediště jako aktivního spoluhráče, průběžně konfrontujicího předváděný umělecký obraz s osobním poznáním a postojem. Byl si zkrátka plně vědom společenského poslání své jevištní činnosti - ať už se odehrávala v pražské Viole na Národní třídě, na bilancujících přehlídkách včetně chebských bienále nebo na desítkách zájezdových "štací" po celé republice - v divadelních sálech, klubech, a dokonce i ve školních třídách.Připomeňme tu alespoň oblíbený pořad české anarchistické poezie Dvě stě malých cigaretek (dočkal se neuvěřitelných 168 repríz ), psychoanalytickou sondu ruských klasiků Jak zabít sebe a jak zabít soka, merlovskou antifašistickou obžalobu Jak se hájí kat, putování statečného středověkého komedianta v Kejklíři, mučivé sebezpytování zdánlivě všedního lidského bytí z Obyčejného života Karla Čapka nebo zrcadlo nastavené rozbujelé byrokracii v intelektuální satiře Přednáší profesor Parkinson, přenesené později na televizní obrazovku. I z tohoto neúplného výčtu poznáváme rovněž neobyčejně široké tematické i žánrové rozpětí umělcovy tvorby.
     Některé z Částkových novějších inscenací měly premiéru v Divadélku Na hradbách, dnešní Malé scéně pod hledištěm Mahenova divadla. Pomineme-li rekapitulující Ohlédnutí, šlo nejprve o montáž téměř stovka židovských anekdot Jezevčík u rybníka, kde námětová pestrost těchto svého druhu koncentrovaných dramatických útvarů umožnila s nadhledem obsáhnout mnoho životních situací a paradoxních stránek hebrejské society. K zájmu souboru Husa na provázku a HaDivadlo o rozporuplnou osobnost "zrádce národa" Karla Sabiny připojil se Částek pořadem Zeměpán se žení, vytvořeným na podkladě vězeňské prózy Oživené hroby. Mravní problematika dominovala ve volné dilogii montáží z odkazu T.G.Masaryka a jeho syna Jana i ve zcivilněném holdu neokázalému hrdinství - večeru z próz Antonia de Saint-Exupéryho s názvem V poušti naděje. Závažné existenciální a morální otázky rovněž předestřela redukující úprava Biblí inspirované hry poláka Ernesta Brylla Večeřadlo, kterou pod názvem Po Velkém pátku nastudoval spolu se svou ženou Janou Hlaváčkovou.
     Od počátku devadesátých let nastoupil jubilant zcela novou etapu své tvůrčí dráhy. Vědomě opustil osobitý, po léta krystalyzující divadelní projev a - pohlcen etickým rozměrem bezmála misijního působení laického člena dominikánského řádu - začal pod záštitou brněnského biskupství zaujatě pěstovat "bohoslužbu slova". Dosud zdaleka neuzavřená série křesťansky laděných chrámových programů (v Brně je pravidelně reprízuje v kapucínském kostele Nalezení sv. Kříže) zahrnuje např.pokorně vroucí pojetí básnické skladby Václava Renče Popelka nazaretská, claudelovské oratorium na hudbu Zdeňka Pololáníka Napřed je třeba unést kříž, humanistické vyznání lékaře Alberta Schweitzera Jsme zde pro ty druhé, hluboké úvahy sv. Augustina Na konci cesty stojí Bůh, recitál podle Evangelia sv. Jana Bůh je láska, dramaticku zpověď antického herce z pera V. Renče Císařův mim, novodobou úpravu středověkého Sporu duše s tělem, alegorii francouze Jeana Giona o naději a štěstí Muž, který sázel stromy, Hemingwayovo podobenství o sysyfofském zápase rybáře s přírodou Stařec a moře (hudebně spolupracoval Leoš Kuba) nebo cervantesovský dialektický spor podle prózy Grahama Greena Monsignore Quijote.      Zdá se, že právě zde našel vytrvalý, cílevědomý a přitom spirituálně založený umělec své bytostné poslání.

Vít Závodský      KAM,11/2002 příloha časopisu KAM V BRNĚ...

M. Částek přivezl pohodu

     Až tiché "Dobrou noc" prolomilo ticho a rozpoutalo mohutný potlesk posluchačů ve vyprodaném přednáškovém sále SOŠ v Telči. Aplaus byl odměnou a díkem Miroslavu G. Částkovi, který přijal pozvání města Telče a vystoupil ve středu 9. ledna na literárním večeru s adaptací "Stařec a moře".
     Miroslav Gabriel Částek, průkopník a hlavní představitel divadla jednoho herce u nás, se této dramatické formě věnuje již několik desetiletí a má za sebou přes 2 500 vystoupení po celé republice. Rovněž pro obyvatele našeho města není jeho jméno neznámým pojmem. Mnozí si jistě vzpomenou na Večery poezie, které v 80. letech pořádala Městská knihovna v Telči, kde byl Miroslav Částek vítaným hostem, či jeho vystoupení u nás v letech devadesátých. V současné době má v repertoáru devět titulů - např. Popelka nazaretská, Křížová cesta, Monsignore Quijote. Jeho zatím posledním pořadem je adaptace novely Ernesta Hemingwaye "Stařec a moře", kterou jsme měli možnost si poslechnout.
     Sílu příběhu slavného spisovatele umocnily herecký talent a osobnost Miroslava Částka. Jeho přednes byl doprovázen hudbou Leoše Kuby. Po představení Miroslav Částek poděkoval za pozvání do našeho města a vyjádřil své nadšení z početného publika a příjemného prostředí v sále. Dále hovořil o své práci a současných vystoupeních. Na závěr přislíbil, že se do Telče opět vrátí.

Telčské listy 2/2002, 2. část    mf

Monsignor Quijot na jevišti

     V polovině října 2001 mělo v Brně premiéru nové představení brněnského herce Miroslava Částka Monsignor Quijot, napsané podle románu Grahama Greena. Částek pojal hru jako dialog a ztvárňuje v ní obě ústřední postavy díla - přemýšlivého kněze Quijota i jeho povahový a názorový protějšek, přesvědčeného komunistu Sancha. Na okolnosti vzniku originální dramatizace tohoto známého díla jsme se zeptali jejího tvůrce i protagonisty Miloslava Částka.
Proč jste sáhl zrovna po této knize Grahama Greena?
     K dramatizaci mě vedly dvě věci. Během deseti let, kdy jsem se svými pořady jezdil po celé republice, jsem poznal řadu kněží. Často jsme spolu hovořili o problémech, s jakými se při svém působení setkávají. A to mě vedlo k tomu, že jsem začal hledat příběh o knězi. V české literatuře jsem ale žádný takový text nenašel. Vzpomněl jsem si však na román Grahama Greena, který jsem za totality slýchával z Hlasu Ameriky. V té knize je všechno, naprosto mě uchvátila. Viděl jsem také film vynikajícího španělského režiséra Saury, který se vyjadřuje hlavně obrazy, zatímco mě zajímaly dialogy hlavních postav. Greene v nich totiž řeší problémy své vlastní konverze. Diskutuje sám se sebou.
Jak se vám hrála postava komunisty Sancha? Co je vám na ní sympatické?
     Když jsem dělal dramatizaci románu, snažil jsem se žádnou z postav nedegradovat. Greene samozřejmě Quijotovi straní, ale argumenty Sancha nezlehčuje. V dialogu jsou to dva rovnocenní partneři. Sancho je ovšem jiný komunista, než jakého známe my. Španělští komunisté nestavěli koncentrační tábory a nikdy nebyli vládnoucí stranou. V příběhu vzniká mezi postavami vztah, který vrcholí tím, že monsignor podává v závěru Sanchovi hostii. To je výmluvné gesto přijetí. Sancho, když v závěru odjíždí do Portugalska, říká sice: "Já se tajemství spíš bojím a jsem už příliš starý na to, abych se změnil." Ale co se s ním skutečně stane, nakolik jej Quijot ovlivnil, zůstává nezodpovězené. Osobně tento pořad považuji za největší evangelizaci ven. Takové představení víry totiž silně oslovuje. Rád bych proto tento pořad hrál i mimo kostely, třeba v malých divadlech.
Vidíte nějakou paralelu mezi příběhem kněze Quijota a současnou situací v církvi? Čím je postava dnes aktuální?
     Ačkoli je Quijotův příběh i kritikou do řad kléru, kněží jej přijímají velmi otevřeně. Biskup Kajnek (a to je ve hře i ostrá polemika s biskupem) řekl, že je to největší pořad, jaký ode mě viděl. Monsignor je aktuální hlavně svojí obrovskou lidskostí, otevřeností a pochopením pro lidi.
Nechystáte dramatizaci jiného Greenova díla?
     Rád bych se ke Greenovi vrátil, ale až s nějakým časovým odstupem. Velice mě zajímá kniha Moc s sláva.

Celý rozhovor si můžete přečíst v Katolickém týdeníku č. 50/2001

KT 50 /2001  Ondřej Ptáček

Částek se setkal s bouřlivým ohlasem

     Ledeč nad Sázavou - 1. května 2001 vystoupil ve ledečském kostele sv. Petra a Pavla v 18 hodin známý brněnský herec divadla jednoho herce Miroslav Částek. Už 236. repríza vystoupení Popelka nazaretská od Václava Renče přilákala pod klenbu gotického chrámu více jak 150 lidí.
     Příběhem Marie, tak byly v Ledči netradičně zahájeny květnové obřady uctívání Ježíšovy matky lidově zvané "Májové". Po divadle, které trvalo necelou hodinu, sklidil mistr Částek, nebývalý potlesk. Jak prohlásil: "Ledeč patří k mým nejoblíbenějším místům, kde vystupuji." Na konec celého vystoupení Částek přislíbil, že by se rád do "Perly Posázaví" vrátil v sobotu 20. října 2001 se svou nejúspěšnější hrou, adaptací knihy franc. spisovatele Saint-Exuperiho, Citadela.
     Miroslav Částek se narodil v roce 1937 v Brně a vystudoval zdejší JAMU. Přes dvaatřicet let hraje tzv. "divadlo jednoho herce" a připravil přes čtyřicet původních her. Od devadesátých let je znám nejenom věřícím po celé naší republice svým občasným vystupováním v kostelech, které bere jako své osobní poslání.
     Současná divadelní kritika ho považuje za jednoho z nejlepších českých tvůrců tzv. Divadla jednoho herce. Kritika přímo o něm říká, že je to: "Herec, který dovedl v Čechách "one man show" až k samotnému vrcholu."
     V jeho repertoáru je například Exuperiho Citadela, Renčova Popelka nazaretská, Stařec a moře, Spor duše s tělem či Muž, který sázel stromy.
     Popelku nazaretskou napsal Václav Renč, který se po nástupu komunistického režimu v roce 1948, dostává na seznam nepřátelských osob. V roce 1951 je uvězněn, aby strávil za dveřmi vězení více jak jedenáct let.
     A právě ve vězení vzniká pozoruhodné dílo nazvané Popelka nazaretská. Verše, které byly psané na cigaretové papírky a tajně vynášené ze stalinských lágrů. Nebo ještě častěji pouze zapamatované a neustálým opakováním nápomocné vězňům přežít v nelidských podmínkách.
     Renčova Popelka nazaretská je brána jako básnická pocta královně matek Marii, ale také každé ženě a matce, kráčející v jejich stopách.

Rozhovor s Miroslavem Částkem uveřejněný v magazínu Christ-Net  5.3.2001si můžete přečíst zde: 1. část, 2. část

Miroslav Částek v Břevnově

     Před šesti lety 19. března zrušili u sv. Markéty v Břevnově křížovou cestu a místo ní uvedl herec Miroslav Částek Claudelovu. Nyní ji představil opět v pondělí 19. března v Tereziánském sále kláštera. Hudbu ke Křížové cestě složil Zdeněk Pololáník a z francouzštiny přeložil Ivan Slavík.
     Francouzský básník Paul Claudel ji napsal před osmdesáti lety v období první světové války ve svých osmnácti letech, kdy konvertoval. Ve svém životě musel vybojovat mnohé radosti i bolesti a přinesl hodně obětí. Toto všechno obsahuje křesťanství a básníkovo poznání promítnuté v díle. Víra v Claudelově tvorbě není předem daným faktem ani šablonou, ale živým tajemstvím o které bojujeme.
     Poselství cesty kříže trvá dodnes a tak každý může poznat sebe i svůj život. " Nejprve je třeba unést kříž, aby pak kříž nesl nás".

Eva Kubátová, 22. března 2001

Staré Město u Uherského Hradiště

     V neděli 7.1.2001 jsme měli možnost shlédnout v našem chrámě při mši svaté v 9 hod. recitál z Janova evangelia "Bůh je láska". Jednalo se o formu tzv. divadla jednoho herce, v tomto případě Miroslava Částka z Brna. Zeptali jsme se ho.
Řekněte nám něco o sobě.
     Vystudoval jsem JAMU v Brně. Od r. 1968 se věnuji formě divadla jednoho herce. Od r. 1990 dělám duchovní pořady v kostelích. Forma však zůstala zachována. Jezdím s nimi po celé republice, i na Slovensko, vystupuji v kostelích i mimo kostel.
Co Vás k tomu přivedlo?
     Byl jsem nespokojený jako herec v divadle. Herec si neurčuje, co bude hrát, je odkázaný na to, kdo ho kdy a kde obsadí. Nehraje třeba vůbec nic, nebo jen malé role (čurdy). V divadle jsem nedostal příležitost.Proto jsem si našel povídky Čechova, Vančurovy prózy a začal jsem sám v Brně, v dnešním Národním divadle. Později jsme založili poetickou vinárnu Můza v Brně a od r.1976 jsem 6 let pracoval v Praze.
Kolik pořadů máte již ve svém repertoáru?
     Je to již 9 pořadů: Pražská legenda, Citadela, Spor duše s tělem, Muž, který sázel stromy, Dokonalá svoboda, Bůh je láska (dnešní pořad), Stařec a moře (nejnovější pořad). Ve Starém Městě jsem vystupoval již dříve s pořady "Popelka nazaretská" a "Napřed je třeba unést kříž". Tehdy mě sem pozval pan Ingr.
Podle čeho si své pořady vybíráte?
     Vždy, když s jedním pořadem skončím, přemýšlím, co bych dnešním věřícím řekl teď. A nejen věřícím, také lidem nevěřícím, nebo hledajícím, kteří navštěvují mé pořady v Brně u kapucínů. Snažím se prostřednictvím textů oslovit dnešní lidi. V těch textech je duch Boží. Každý pořad osloví někoho jiného, např. "Citadela" je pro všechny lidi (i nevěřící), naopak "Bůh je láska" je převážně už pro lidi věřící, pro jejich povzbuzení ve víře.
Co pro Vás znamená Bůh?
     Určitě ne bělovlasého starce, sedícího na obláčku. Bůh je duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v duchu a v pravdě.
Berete tedy tuto svoji činnost jako službu (apoštolát)?
     Přesně tak.
Vaše životní krédo?
     Být dobrým služebníkem…

časopis farnosti Staré Město u Uherského Hradiště I / 2001  G.G.

Kultura v kostele

     Večery u kapucínů - duchovní pořady Miroslava Gabriela Částka, vstoupily letošní sezonou do svého pátého ročníku.
     Na počátku byl zájem a snaha kvardiána kapucínského kláštera Pavla Uhříka, připravit v kostele Povýšení sv. Kříže v Brně pořady, které budou určené nejen věřícím - stálým účastníkům bohoslužeb - ale přivedou do chrámových prostor i další návštěvníky, kteří se rádi pozastaví a zamyslí se nad svým životem.
     V průběhu předcházejících sezón se repertoár ustálil na osmi pořadech, na jejichž přípravě se podílejí také autoři hudební podoby - nejčastěji Zdeněk Pololáník a Leoš Kuba. Na tomto místě je třeba podotknout, že pořady nejsou jen brňenskou záležitostí - Miroslav G. Částek vystupuje po celé republice - v Praze, Hradci Králové a dalších městech. Na svém kontě má přes tisícovku vystoupení v různých prostorách ,ne jenom v prostředí kostelů, protože jím uváděné pořady nelze označit (a také nejsou zaměřeny) jen jako církevní.

KAM 2000/1

Miroslav Částek v Děčíně.

     V KT,v rubrice "CO, KDY, KDE" se může zvědavý a pozorný čtenář už několik let setkávat s informací "...duchovní pořady M. Částka..." Nad tímto často se opakujícím sdělením se můžeme ptát - co se asi skrývá za jednotlivými názvy pořadů?
     Uplynulo několik dní než mohu psát o svých vlastních pocitech a zážitcích. Vystoupení herce M. Částka překonalo všechna má očekávání. Sólo jednoho herce doprovázené úžasnou hudbou Zdeňka Pololáníka. Herec, který silou svého hlasu, myšlenek, gest - strhnul svým projevem. Monolog prokládaný přirozeným zpěvem. Můžeme si uvědomit, jakou moc má člověk, nepochybně vědoucí co říká a jak to povědět. Nádherná harmonie obsahu a formy. Všichni, kdo jsme měli příležitost být u toho, jsme odcházeli obdarováni. Prožitkem, který je tak obtížně sdělitelný.
     Zkuste to s Miroslavem Částkem, ten člověk má opravdu co nabídnout. Ten člověk svěřenou hřivnu nepochybně rozmnožuje - a to není málo.

9.4.2000 dr. Pavel Kozlík Děčín

Exupéryho Citadela v malém divadle.

     Právě před třiceti lety započal ve foyeru Mahenovy činohry v Brně - montáží Čechovových povídek Újezdní Hamlet - svou jedinečnou jevištní činnost formovanou specifickými parametry - one man show - již v české oblasti dovedl až k samému vrcholu, herec Miroslav Částek , jenž se už více než dvě desítky let podílí i na obohacování komorní programové linie Divadla O. Nedbala v Táboře.
     Miroslav G .Částek vystoupil 20. května večer na jevišti našeho malého divadla se svou inscenací Citadela. Již podruhé se tak obrací k autorovi jež patří nejen k nejslavnějším světovým literárním osobnostem co do uměleckého kreditu, ale k těm z mála spisovatelů, jež vždy pociťovali odpovědnost za své dílo, k němuž se dobírali cestou osobního prožitku, bolesti, lásky a víry a kteří tak psali myslí i srdcem -k Antoine de Saint-Exupérymu.
     Exupéryho CITADELA vznikala v letech 1936 - 1944 a vydána byla až po jeho dodnes nevyjasněné smrti , jež nastala když se vracel ze svého průzkumného letu, za něhož bylo pravděpodobně sestřeleno jeho letadlo německou stíhačkou a zřítilo se do středozemního moře. Toto nedokončené dílo, které lze chápat i jako ideovou závěť, je sborem jeho deníkových zápisků, filozofických úvah a mravních názorů. M.Částek vytvořil během roční intenzivní práce nad tímto textem mimořádného významu jakýsi myšlenkový etrakkt, jenž ve svém vyjadřování tlumočí s důrazem na naléhavost Exupéryho duchovního poselství o přímé spojitosti smyslu lidského života s jeho směřováním k Bohu.

Tábor 1998   Dagmar Chobotová

Částkovo herectví.

     Miroslav Částek . . . už devětadvacet roků s průkopnickou houževnatostí nepřetržitě pěstuje oblast ,, divadla jednoho herce". Připravil zatím bezmála čtyři desítky původních premiér, odehraných například v pražské poetické vinárně Viole, Divadélku Na hradbách v Brně a hlavně v mnoha dalších štacích po vlastech českých. V devadesátých letech pak především moravští věřící znají jeho náboženské dramatické pořady, konané přímo před chrámovými oltáři.
     Částkova vystoupení volně navazují na známého -čtečce- a režiséra prof. R. Waltra z počátku šedesátých lel. Za prvními inscenacemi (Čechovův Újezdní Hamlet, Vančurův Luk královny Dorotky aj.) se chodilo zejména do foyeru Mahenova divadla a do nedaleké, dnes již dávno zaniklé vinárny Můzy. Částek sklízel úspěchy v domácích interpretačních soutěžích, vystupoval i v zahraničí, absolvoval několik bilancujících pžehlídek svého repertoáru a účastnil se specializovaných festivalů v Chebu. Vezmeme-li v úvahu, že obvykle sám sobě představoval píšícího dramaturga, režiséra i manažera v jedné osobě, musíme Částkovu průbojnost a zdravou ctižádost obdivovat.
     Umělcovy nejzdařilejší pořady (montáže anarchistické poezie Ožeň se bratře, středověký Kejklíř, večer židovských anekdot Jezevčík u rybníka atd.) však už patří minulosti. Počínajíc biblí inspirovanou hrou E. Bryla - Po Velkém pátku přivedla spirituálně založeného herce upřímná katolická víra k dosud neuzavřené sérii křesťansky laděných programů, předesílajících závažné existenciální a morální otázky: např. k pokorně vroucímu pojetí skladeb V. Renče - Popelka nazaretská, a Císařův mim, claudelovskému oratoriu s hudbou Zdeňka Pololáníka - Napřed je třeba unést kříž, výběru z Vyznání sv. Augusína - Na konci cesty stojí Bůh, nebo k veršovanému Sporu duše s tělem.
     M.Částek vědomně opustil osobitý, po léta krystalizující divadelní projev a - pohlcen etickým těžištěm bezmála misijního působení laického člena dominikánského řádu - začal pod záštitou brněnského biskupství zaujatě pěstovat -bohoslužbu slova-. Zdá se, že právě v ní našel vytrvalý a cílevědomý umělec vlastní bytostné poslání.

2. 5. 1997 Svobodné slovo Vít Závodský