Básník Václav Renč (1911 - 1973)
patřik k těm, jehož jméno mělo být vymazáno z české literatury a z lidské paměti vůbec. Autor několika knih básní, divadelních her, nesčetných překladů i veršů pro děti měl být zapomenut, tak, jako měl být zapomenut( nebo zasunut do muzejních vitrýn) křesťanský pohled na svět, pohled, který se stal znamením nejlepší části jeho díla.
     Přispět k zapomenutí mělo i básníkovo jedenáctileté věznění v letech 1951 až 1962. Dny dveří bez kliky, dny zaživa pohřbených. Ale právě ve vězení zazněla Renčova poezie novými a naléhavými tóny. Verše psané na cigaretové papírky a tajně vynášené ze stalinských lágrů nebo častěji pouze zapamatované a znovu a znovu opakované a tím pomáhající přežít jsou zde. Zůstaly. Na prvním místě mezi ně patří verše Popelky nazaretské.
     Sám Václav Renč o Popelce nazaretské v osobním dopise z roku 1969, kdy báseň mohla poprvé vyjít - aby po necelém roce byla znovu zakázána - napsal:
   "Tahle skladba vznikla a slovo od slova byla napsána už před mnoha lety, tam v nejnaprostější samotě, tj.už ve vyšetřovacích vazbách. Stovky a stovky muklů ji znali zpaměti buď částečně nebo celou, v nesčetných opisech (všelijak zkomolených) obíhala po světě už dávno předtím, než jsem se vrátil domů. A tak přemnozí jen čekali na nepravděpodobnou chvíli ,kdy snad přece jen knižně vyjde. Vychází tak, jak mi v těch samotách byla darována, proto jsem se neodvážil změnit, když šla do tisku ani písmenko, třeba by se zdálo (a mě prvnímu), že tu onde by byla na místě menší korektura. Nic na těch okolnostech neromantizuju, je to tak, jak to je, a jsem si vědom celé řady mimořádností, včetně toho kladného světla útěchy a překonávání překážek světlem milosti..."

     Renčova Popelka nazaretská je básnickým holdem královně matek i andělů, ale také každé ženě a matce, kráčející v jejích stopách.

Plakát ke stažení ( ve formátu .pdf ) Popelka nazaretská     (182 kB)

ZPĚT